Hyperaktivní, zlobivé a volnomyšlenkářské děti 21. století

Někdy je velmi těžké odejít z obchodu, aniž by dítě začalo řvát, že chce nějakou sladkost nebo plyšového medvídka. Je velmi těžké mít natolik velkou autoritu, aby dítě poslušně řeklo, co by chtělo a s příslibem dobrého chování mu to někdy koupíte. Často se stává, že se děti spíše zhroutí na zem a propuknou v nekonečný pláč. Rodiče se pak chytají za hlavu a říkají si: „ kde jsme proboha udělali chybu“.
dívěnka s bublifukem
Často je tato otázka doprovázena také řevem a občasným plácnutím po zadku dítěte. Je to dobře? Asi ano. Jde to i jinak? Možná i ano. Kdo ví. Moderní doba přišla s novým konceptem – dítě je naše budoucnost a dítě by mělo být na prvním místě. Ještě před několika desetiletími bylo dítě člen rodiny, který zaopatří ty starší, pokračovatel rodu a také pomoc v domácnosti. Dnes je to ochraňované stvořeníčko, které musí být naprosto v bezpečí. Paradoxně, čím méně máme dětí, tím více se objevuje šílených matek, které je zbožňují. Natož pak matky v pokročilém věku, které jsou posedlé svým vysněným dítětem.
roztomilé dětičky

Dobře to zrovna není, ale můžeme se vůbec bránit?

Doba taková zkrátka je a umožňuje nám dávat dítě na přední příčky. Najednou si uvědomujeme, že dítě nemusí orat pole jako generace před ním, ale může vystudovat a posunout sebe i celou rodinu na úplně jinou společenskou úroveň. Proto se dnes také dává dítě do popředí – zajišťuje totiž sociální status rodiny do budoucna. Pokud vychováte šest dětí, z toho dvě umřou v mládí a dva budou dělníci, tak je to úplně jiná situace, než když mají rodiče jedno vyprosené dítě nebo dvě, které se nesmí ani říznout, aby se náhodou nestaly pouličními gangstery.
rodiče a batole

Dostáváme se do zvláštní situace

Na jedné straně se to vyplácí, protože máme řadu lidí, kteří jsou osvobozeni od nějakého kolektivního myšlení. Na druhé straně máme řadu rebelujících dětí, které jsou příliš zhýčkané na to, aby se s nimi dalo cokoliv dělat. Vzniká také velmi velká mezera mezi těmi, kteří vyrostli „dobře“ a těmi, kteří zase až tak dobře nevyrostli a následně se nůžky ještě více rozevírají v dospělosti, kdy se neustále rozrůstá mezera mezi bohatými a chudými.

Hyperaktivní, zlobivé a volnomyšlenkářské děti 21. století
Ohodnoťte příspěvek