Ačkoliv moderní věda dokázala, že blesk není nic jiného nežli zvukový atmosférický jev, přesto mnoho lidí dodnes fascinuje. Dříve ho lidé považovali za hlas bohů, kteří se na lidstvo z nějakého důvodu rozhněvali. I když jsou tyto doby dávnou historií, přesto v některých z nás hrom vyvolává pocit úzkosti a strachu. Věda v tom má však jasno a dokáže nám tento jev naprosto logicky vysvětlit.

o   V zahuštěných a ochlazených vodních párách (chcete-li mracích) dochází k přenosu vln (polarizaci) elektrického náboje a následně k jeho krátkodobému vybití.
o   To je doprovázeno světelným zábleskem a zvukem hromu (šokovou vlnou).
Podle vědců se nad zemským povrchem projeví každou minutu neuvěřitelných šest tisíc blesků.Ročně to znamená přibližně šestnáct miliónů světelných bouří. Silný elektrický výboj má velkou teplotu i rychlost. Proto dokáže na Zemi způsobit značné škody.

Živý hromosvod

Nejvíce jsou blesky navštěvována místa, která jsou bohatá na srážky. Jsou to oblasti kolem rovníku, kde se nachází tropický pás zeměkoule.
·         Nejvíce si těchto „nebeských jevů“ užijí obyvatelé v horách Demokratické republiky Kongo. Za rok je tu spočítáno v průměru na jeden čtvereční kilometr oblohysto padesát osm světelných výbojů.
·         Druhé místo obsadil jihoasijský Singapur a na třetí příčce se usadila Brazílie.

Rekordy však nedrží pouze města a území. Na světě je několik lidí, kteří blesky z neznámých důvodů přitahují, a dokonce jejich útok i přežijí. Jedním z nich byl hlídač národního parku Shenandoah, který leží v americké Virginii. Muž se jmenoval Roy Sullivan, ale místní mu začali přezdívat „živý hromosvod“. Se svými sedmi blízkými kontakty s bleskem byl zapsán i do Guinessovy knihy rekordů. Všechny údery přežil bez větší úhony, a nakonec zemřel vlastní rukou. V jedenasedmdesáti letech onemocněl chorobou mládí. Zabil se z nešťastné lásky.